My jsme začali s AM po předchozích zkušenostech se svéhlavým dalmatinem, oddaným křížencem německého ovčáka a dobrotivými obry-středoasijskými ovčáky.
Když jsme uvažovali o tom, co dál a hledali psa, který bude hezký na pohled, dobrácký a hlavně "venkovní", náhoda nás navedla na stránky s aljaškými malumuty - a bylo rozhodnuto. Prostě jsme se zamilovali do úžasné postavy AM a po načtení článů o jeho povaze jsme pochopili, že toto bude hafan, který nám naplní naše budoucí dny pochopením krásného zvířete i sebe sama. Nebylo prvoplánované, že jsou to tahači a že se nimi půjde zažít i něco jiného než jen láska mezi člověkem a psem. A faktem je, i když předbíhám, že náš počáteční entuziasmus nebyl po celou dobu, po kterou s nimi trávíme společné dny, nikdy zklamán.
Jako první jsme zakoupili fenku (ještě jsme měli posledního SAO, stařičkého pana psa Azira, kterému jsme nechtěli dělat komplikace s rostoucím egem mladého hafana). Nevybírali jsme, do té doby jsme nebyli "postiženi" soutěžemi krásy, neplánovali jsme žádné potomky, chtěli jsme tohoto nádherného tvora. Našli jsme na stránkách ChS White Carpathian meadows chovatelky paní Jarmily Mrázkové to, co jsme hledali - psí slečnu jménem Countess. Neskonalá láska mé ženy k tomuto stvořeníčku, která vznikla spontánně po první návštěvě u štěňátek, dala tušit, že se náš život začne vyvvíjet zcela jinak než doposud.
Jak nám holčička rostla a chudáka starého Azira proháněla po zahradě, bylo čím dál jasnější, že tato mazlimutka bude nejen milá, ale i krásná (přinejmenším v našich očích). Když jsme se pak jednou zajeli podívat na ostravskou psí výstavu (nemohu zapomenout na blamáž, kdy jako naprosto neznalý pravidel soutěží jsem po sobotním dopoledni, stráveném na výstavě, odpoledne volal na výstavní kancelář, zda příštího dne můžeme přijít vystavit i naši fenečku-hahaha), bylo rozhodnuto, že zkusíme s naši malou také soutěžit. Začátek na krajské výstavě v Hlučíně nám dal naději, když porotkyně Lenka Frnčová nás po VN1 poslala do závěrečné soutěže. No a pak už se svezlo velice rychle. S přibývajícím věkem si Countess alias "Mia" vozila tituly často a ráda.
A pak nám odešel do psího nebe Azir a slečně bylo rázem smutno. Samozřejmě jsme okamžitě znali řešení - pořídíme si dalšího krasavce. A protože jsme na soutěžích poznali úžasnou slovenskou chovatelku Vlastu Sisákovou (ChS Gripp´s Crowd) a ta čekala nový vrh, slovo dalo slovo a my jsme za několik týdnů měli dalšího mazla Beannyho. A to že potom ještě přibyl Malakwa Creak Atanik alias "Rasty" (polská chovatelka Marta Tópor) bylo už jen potvrzením toho, že aljašští malamuti nás budou provázet po celý zbytek života.
